Nehudební, zato téměř veselá letní příhoda

DJ Horeca musicdesign 11.7.2011 15:25 Žádné komentáře

Mám spolu s kamarády takový comedy band, se kterým se objevujeme na různých hudebních a divadelních přehlídkách nebo v klubech. Na vystoupení v rámci festivalu v Náměšti nad Oslavou jsme přijeli s velkým časovým předstihem. Byl strašný hic, přes 30 ve stínu. Kolem poledne panoval klid a všeobecná programová pauza, všichni někde jedli nebo se aspoň schovávali před sluncem. Kolega Jiří se hned kamsi ztratil, což dělá téměř vždy, ale je pravda, že také téměř vždy se znovu a včas objeví. Zbytek našeho zábavného tělesa, tedy Jarda, Franta a já, jsme se vydali na prohlídku exteriéru zámku. Na tomto místě je třeba osobnosti Jardy a  Františka trochu přiblížit. Tichý frontman Jarda je i mimo pódium většinou klidný, moc nemluví, a hlavně, což je důležité vzhledem k pointě příběhu – nemluví sprostě. Je básník. Spíš tak porůznu trefně glosuje a pije rum. Zato Franta, který do mikrofonu neřekne ani slovo,  je ve skutečnosti rétor velkého formátu. Při našich spanilých jízdách na koncerty nejen řídí, ale  má na cestě tam i zpět hlavní slovo. Zasvěceně hovoří o všem, co je jen trochu zajímavé. Dravec na stromě u silnice? Franta ho přesně určí, odhadne pohlaví, stáří a shrne situaci celého druhu za posledních padesát let. Někde mezi kopci se zablýskne věž hradu či zámku? Franta zná rok založení, ví, co se tam stalo během husitských válek, komu to po staletí patřilo a kdo může za nepovedenou přestavbu z druhé poloviny 19. století. Ale ani mnohem přízemnější tématika mu není cizí. Když si Jarda výjimečně postěžuje na chuť tuzemského rumu, Franta mu to vysvětlí od kvality brambor až po destilaci. Zkrátka a dobře, Franta je živá encyklopedie, v podstatě všechno ví a my se vždy znovu a znovu stydíme, že jsme aspoň ve vlastivědě, dějepise a zoologii nedávali trochu větší pozor. Tak se tedy společně s Jardou a Frantou, ale vlastně každý sám, volně procházíme nádhernými kulisami zámku. Ostré slunce střídají stejně ostré stíny. Míjíme zamilovaný pár, který si tu okolní romantickou krásu vychutnává plnými doušky. Zvuk našich i jejich kroků v křupajícím štěrku se v tom nábožném tichu nese a vrací se s lehkou ozvěnou. Zastavíme se, Jarda pomalu zajde někam za roh. Ticho, klid, mír. Čas se na chvíli zastavil. Ale jen do okamžiku, než vzduch znenadání prořízne velmi nadšený a bohužel také velmi hlasitý Jardův výkřik: “Kurva, Franto, tam jsou ptáci!“ Pak chvíli ještě větší ticho. A zvuk kroků prchajícího a vyděšeného páru. V průchodu se objeví Jarda a teď už jen šeptem a zkráceně opakuje: “Františku, tam jsou ptáci..“. Prozaické zjištění, že v právě objevené voliéře je několik vzácných opeřenců, dal Jarda najevo způsobem, ve kterém nebyla ani tak radost z objevu samotného, jako především vytržení z toho, že tento zázrak může jako první sdělit skutečnému odborníkovi, který je shodou okolností nablízku..

Naše vystoupení později toho dne se povedlo, lidi se bavili a pak jako obvykle říkali, že to bylo děsně fajn. Ale ačkoliv si to jindy docela užívám, z obavy, byť jen očního kontaktu s tím párem z poledne, jsem se tentokrát do publika raději nedíval.

 

DJ Horeca

 


Žádné komentáře k “Nehudební, zato téměř veselá letní příhoda”

Máte co říct?